Je přede mnou asi poslední a jubilejní sezóna, říká Marek Rak

Produktivní útočník Marek Rak kroutí na hokejbalových kolbištích již svou devatenáctou sezónu. Svoji kariéru spojil zejména se dvěma kluby, se kterými zažil sezónní titul či postup do 1. ligy. Pravidelně se účastní turnajových klání, kde se rád sejde s partou dobrých kamarádů.

V nelehké době, kdy se hovoří také o restartu nižších amatérských soutěží, jsme vyzpovídali lídra produktivity 2. ligy Čechy Západ a dostalo se i na nadcházející ročník či menší bilancování.

Novým koníčkem je pro mě práce na pořízené chalupě

Marku, aktuálně to vypadá, že se blíží možnost v omezené míře opět obnovit tréninky, jak moc ti chyběly?

Popravdě řečeno z počátku zákazů ano, postupem času si člověk našel jiné zájmy a odvykl si.

Jak se jako vyhlášený střelec připravuješ v této nelehké době?

Dříve jsem se připravoval svědomitěji, možná vzhledem k věku a opravdu dlouhým restrikcím v oblasti možnosti sportování, tak si občas zahraju se svými dětmi, které jsou momentálně prioritou.

Jak nyní trávíš svůj volný čas, když má hokejbal, podobně jako jiné sporty, stopku?

Svůj volný čas trávím s rodinou a novým koníčkem je pro mě práce na pořízené chalupě.

Marek Rak přebírá individuální ocenění. Zdroj fotografie: archiv M. Raka.

V minulosti jsi nastupoval za prvoligové Litice v druhé nejvyšší soutěži. Jak moc velký je rozdíl mezi 1. ligou a regionální 2. ligou?

Myslím si, že dříve takový rozdíl nebyl. Hrálo se dost kombinačně a dalo se na to koukat (smích). Nyní je to jen o rychlosti, nahodit balonek, doběhnout a umlátit. Takže ten rozdíl je z mého pohledu velký.

Jaká soutěž ti vyhovuje (vyhovovala) více?

Nejvíce mě vyhovovaly ty soutěže, kde se sešla parta dobrých kamarádů, podporovali jsme se, hecovali navzájem a hráli to srdcem.

Mým cílem je s Fireballem odehrát ve zdraví dvacátou sezonu

Jak dlouho se hokejbalu věnuješ a jaké byly tvé první hokejbalové krůčky?

Hokejbalu se věnuji aktuálně 19 let. Mé seznámení s tímto sportem bylo na neregistrované lize v Plzni (u Remusu) u Standy Votýpky, kde si nás stáhl pod sebe do dorostu Libor Mukenšnábel. Tímto bych mu chtěl poděkovat za trpělivost, kterou s námi měl. Tam jsem zažil nejlepší léta u hokejbalu, zvlášť když jsme na zápasy jezdili v sedmi až osmi hráčích a dařilo se.

Jaké jsou tvé největší hokejbalové úspěchy případně, na které momenty nejraději vzpomínáš?

Bylo jich celkem 5, na které nejvíc vzpomínám. Jak už jsem řekl, jeden z těch top momentů byly úspěchy v dorostu. Velkým úspěchem bylo, když jsme s Fireballem vyhráli soutěž mužů, a to samé i s týmem litického béčka. Rád vzpomínám na turnaj v Blatné, kde jsme v silné konkurenci dokázali s Fireballem vyhrát. A určitě i postup do 1. ligy s týmem Litic.

Jaké jsou tvé hokejbalové sny a cíle? Čeho bys chtěl ještě dokázat v hokejbalové kariéře?

Mým cílem je s Fireballem odehrát ve zdraví dvacátou sezónu.

Jsi ikonou klubů Fireball Plzeň a Plzeň-Litice, nastupoval jsi také v jiných klubech?

Můj mateřský klub je Fireball a Litice. Jinak jsem měl ještě ve dvou týmech jen střídavé starty.

Jaké byly cíle hokejbalistů Fireballu před právě pozastaveným ročníkem?

Samozřejmě ty nejvyšší, jako každý rok. Nicméně konkurence týmů s mladými a běhavými hráči je velká, ale v našem týmu máme ambice stále vysoké jako zamlada (smích).

Se svými výkony už pár let moc spokojený nejsem

Jak jsi zatím spokojen s účinkováním Fireballu v této přerušené sezóně?

Bohužel bylo odehráno málo zápasů, tak nemohu soudit.

Jaké týmy podle tebe předváděly skvělé výkony a zasloužily by si zisk titulu?

Každopádně bych mezi tyto týmy řadil Kasejovice, jejichž hráči nám dokazují, že rozdíl mezi jihem a západem je znát. Další tým, který si myslím, že má možnost hrát vysoko je Stříbro, ale tam by někteří hráči potřebovali potlačit svoje vlastní ego a poučit se z toho.

Fireball patří mezi západočeské tradiční kluby. Každoročně se řadí mezi favority soutěže. Hovoří se v klubu o vyšší 1. lize?

Opět se tady vrátím k našemu věkovému průměru týmu, kde jsme byli v počátcích nejmladší tým soutěže a nyní se řadíme mezi nejstarší, takže v žádném případě nás to ani nenapadlo. Asi jediný, kdo si myslí, že na to máme je Tonda (obránce Tomáš Javorský pozn. red.) (smích).

Tým HCB Fireball 99 Plzeň slavící druholigový titul. Zdroj fotografie: archiv M. Raka.

Vedeš kanadské bodování soutěže, jak jsi spokojen se svými výkony?

Se svými výkony už pár let moc spokojený nejsem. Dvě děti napáchali na mé postavě své (smích).

Jsi optimistou, myslíš si, že se ještě 2. liga dohraje?

Myslím si a doufám, že ne.

Jelikož je přede mnou asi poslední a jubilejní sezona, tak bych si dovolil pár lidem poděkovat. Největší díky patří mým spoluhráčům, s kterými jsem rád trávil svůj volný čas. Dále Zdeňku Wienerovi za jeho práci, kterou dělal rád a srdcem, pak Martinu Kastnerovi a Jakubu Juroškovi za jejich spolupráci. Rozhodčím, na kterých je vidět, že je to baví a mají lidský přístup, což je hlavně Goro (Petr Kokoška pozn. red.) a Vojtěch Touš. Závěrem Pepovi Kadaněmu, za jeho práci, kterou dělá pro hokejbal tady u nás. Děkuji!