Několik let se nám daří přivádět mladé sportovce k hokejbalu v raném věku, těší Zdeňka Zelenku

Třemošná vede děti k hokejbalu už od minipřípravky, v letošní sezóně má mládežnické kategorie až k dorostu. Ten trénuje Zdeněk Zelenka, který na týmu vidí postupné zlepšení. V minulém utkání se s ním radoval z první výhry a věří, že to celku pomůže do dalších zápasů.

Je potřeba, aby děti sportovaly, u nás v Třemošné to vidím z první ruky

Zdeňku, dlouhodobě trénuješ mládež v Třemošné. Tuto sezónu máte mládežnické kategorie od minipřípravky až k dorostu. Jste spokojeni s hráčskou základnou?

Spokojeni s hráčskou základnou jsme. Ale vždy může být lépe. V tomto úhlu pohledu jsme však pokorní, víme, že jsou početně silnější a slabší ročníky a ne vždy se tým do sezóny staví ročníkově lehce. To se pak odráží i na výsledcích, když do soutěže nastoupí hodně mladý kádr. Navíc již nyní víme, že letošní sezóna dorostu bude s největší pravděpodobností v Třemošné na čas poslední. To už můžu odtajnit nyní. Pro příští sezónu dohromady kádr dorostu nedáme. Navíc stejně jako tomu bylo loni, tak i letos je tým složen z hráčů více klubů a pro drtivou většinu kluků, navíc tahounů, to je sezóna v dorostu věkem poslední. Soutěže od minipřípravek až po starší žáky bychom však přihlásit měli bez problémů.

Třemošná je menší město, přesto působíte v několika soutěžích. Jak se vám daří v klubu dělat nábory a přivést děti k tomuto sportu?

Již několik let se nám daří mladé sportovce k hokejbalu přivádět v raném věku. Ti začínají v kategorii minipřípravek a několik let je tam ještě čeká, než budou věkem přípravkoví. Jsou však i tací, kteří si cestu k hokejbalu našli později, a ty už je třeba zapracovávat rovnou do chodu žákovských týmů. Každopádně jsme rádi za každého nového hráče. Velmi se osvědčila spolupráce s MŠ Třemošná, kde jsem vedl v minulých letech hokejbalový kroužek. Spolupráce s paní ředitelkou a paními učitelkami byla naprosto skvělá a je to i jejich velká zásluha, že máme v oddíle tolik mladých sportovců. Velké procento hráčů z mini/přípravek poprvé „čuchlo“ k hokejbalu právě na plácku v sídlišti vedle školky při hodinách kroužku, poté přišli i na trénink a už u našeho sportu zůstali, případně přivedli ještě kamarády. Je potřeba, aby děti sportovaly. U nás v Třemošné na Tatranu to vidím z první ruky a jsem rád, že fotbal i házená mají také početnou mládež a trenéři v tomto odvádějí parádní práci. Jsem rád za každého mladého sportovce, když se navíc bude jednat o hokejbalistu u nás, budu o to radši. (smích)

V Třemošné mohou hrát děti už od nejmenší kategorie. Máte pro každý tým stanovené cíle, jaké dovednosti by hráči měli umět a jak se posouvat?

Cíle a požadované dovednosti by měly být vždy úměrné věku a již ovládaným dovednostem. Snažíme se rozvíjet i fyzickou zdatnost, motoriku a obratnost. Každý mladý sportovec se navíc vyvíjí a roste v jiném věku a jinou intenzitou. Někdo „vyletí“ v sedmi letech, jiného to čeká v deseti, dalšího s první občankou. Když se vrátím k Třemošné, tak je skvělé, že se k nejmladším kategoriím přidali v posledních měsících noví trenéři a je tak prostor věnovat se různým skupinám zvlášť a mladé naděje rozvíjet pod větším drobnohledem. Cílem je za mě nadále vychovávat v Třemošné v dobré atmosféře mladé hokejbalisty, mít dobrou návaznost mezi kategoriemi a co největší procento hráčů posouvat do mužské kategorie. Důležitým výstupem by také mělo být předávání takových hodnot, které z nich v budoucnu udělají nejen lepší hokejbalisty, ale hlavně lepší osoby v normálním životě.

Poslední venkovní výhra je velkou vzpruhou a měli bychom se od ní odrazit

Jako trenér jsi prošel více mládežnickými kategoriemi. Co tě na trénování mladých hráčů nejvíce baví?

Určitě jejich rozvoj, který lze vidět na každém tréninku a nadšení, které do hokejbalu mají a které se v nich snažím pěstovat. Právě nadšení a vášeň je udrží u hokejbalu co nejdéle. Když budou do hokejbalu zažraní minimálně stejně jak já, budu nejspokojenější. Baví mě i rozdílnost jednotlivých kategorií, náplně tréninků, herní pokyny a v neposlední řadě komunikace. Přeci jen s klučinou, který chodí do školky, nelze mluvit stejně jako s dorostencem a naopak. (smích)

Od minulé sezóny trénuješ dorost. Týmu se výsledkově příliš nedařilo, ale v minulém kole jste poprvé vyhráli, porazili jste Jindřichův Hradec 7:3. Vidíš postupné zlepšení ve výkonech?

Zlepšení vidím. Už v zápase s Plzní jsme podali lepší výkon, na body to však nestačilo a byli jsme pořád bez bodů. Ve výsledku je pak jedno, jestli prohrajeme o gól nebo o deset. Je to pořád za nula. Poslední venkovní výhra je velkou vzpruhou a měli bychom se od ní odrazit do dalšího programu. Konečně jsme také vstřelili větší počet branek, protože střelecká úspěšnost a počet vstřelených gólů byl prozatím v sezóně tristní. Los nám navíc v dalších týdnech přisoudil klání se sousedy v tabulce a je potřeba dále bodovat. Pokud možno za plný počet. Nejvíc mi na naší dlouhé výsledkové mizérii štval fakt, že vím, že to v hráčích je, že zahrát a zápas odjezdit po zadku umí. Na konci léta jsem s kamarády pořádal v Třemošné hokejbalový turnaj a postavil si do něj i tým, jehož jádro bylo složené právě z kluků z dorostu. A hráli jako z partesu, až mě to překvapilo. Nevím, jestli to bylo tím, že zmíněné jádro jsem doplnil mnou a Vetym (Jan Vetýška – pozn. red.) a v každé lajně tak byl jeden zkušenější a na mladých nebyla až taková odpovědnost, nebo si výkonnost všech sedla jen na turnaj. O týden později jsme jeli k prvnímu mistráku do Ústí a vrátili jsme se debaklem. To byl pro mě trošku šok. Ale pevně věřím, že výhra v Jindřichově Hradci může být důležitým aspektem s ohledem na další vývoj sezóny, druhá polovina podzimu bude lepší a výkony budou odpovídat tomu, co v dorostencích je. Ne nadarmo již spousta z nich nastupuje v kategorii mužů a rozhodně se neztrácí.

Hokejbal jsi také hrál aktivně, kariéru ti pak přerušilo zranění a od sezóny 2018-19 jsi do soutěžního zápasu nenastoupil. Láká ti se v budoucnu ještě objevit na hřišti nebo máš cíle především v trenérské činnosti?Nebudu lhát, občas mi to láká. Na druhou stranu si také uvědomuji fakt, že kdyby se úraz opakoval, a že to riziko je, mohl bych dosportovat úplně. A to úplně nevím, jak bych zvládal. Už teď když musím kvůli různým bolístkám vynechat na pár dní běh nebo kolo, tak nevím co se sebou (smích). Na hřiště se však vrátím zase při příležitosti turnaje (Třemošná Cup 2024/31. srpna), který pořádáme, jak jsem zmiňoval v předešlé otázce. Trénovat jsem chtěl ale vždycky, vlastně už od mala. Úraz to tak vše akorát urychlil. Od mala jsem měl navíc štěstí na trenéry. Ať už to bylo v brzkém mládí na hokejbale v Třemošné, pak v Dobřanech, nebo na fotbale na Rapidu, tak od každého trenéra jsem si něco vzal a teď je jen na mně, jak jejich poznatky zužitkuji a budu dál rozvíjet. Občas ale bylo trenéřiny v krátké trenérské kariéře až až. Letos na jaře byl hokejbal součástí každého mého dne v týdnu a byl díky tomu poznamenán můj jak sportovní, tak osobní život. Dlouhodobě neúnosné. V posledních týdnech, resp. měsících se však našla, i díky nástupu do zaměstnání a kolegům trenérům v Třemošné, vhodná podoba časového rozvrhu a cíle tak budou i nadále v oblasti trenérské činnosti.