Kdo se přišel podívat, tak určitě viděl, o čem hokejbal je a jak má vypadat, prozrazuje Lukáš Soukup

O víkendu se uskutečnil už sedmý ročník Turnaje Zdeňka Mužíka. O putovní pohár bojovalo v Plzni ve Štruncových sadech osm týmů, jeden přijel také ze Slovenska. Hlavní organizátor Lukáš Soukup je i letos s turnajem spokojený a těší ho, že především nedělní zápasy byly reklamou na hokejbal.

Myslím si, že už je jakási symbióza mezi organizací a týmy

Lukáši, o víkendu se na Turnaji Zdeňka Mužíka ve Štruncových sadech představilo osm týmů. Jak letošní ročník hodnotíte?

Turnaj hodnotím jako každý rok velice pozitivně. Myslím si, že už je jakási symbióza mezi organizací a týmy, které jsou naučené, ví, o čem turnaj je a jak to chodí, takže v podstatě, o to lehčí pak je organizace. Hodnotím to pozitivně z toho důvodu, že týmy to přežily letos ve zdraví, protože sobota byla opravdu doslova pekelná. Myslím si, že někteří hráči si museli projít naprostým peklem v určitých časových úsecích toho dne. Vím dokonce o jednom hráči z Marlins Army, byl to Michal Průcha, který už v neděli nenastoupil kvůli úpalu, takže tímto bych mu chtěl popřát, ať se brzy uzdraví a doufám, že ho příští rok uvidím znovu.

Také letos přijel jeden tým ze Slovenka, tentokrát Humenné, které v sobotu v základní skupině vyhrálo. Jste rád, že na západ Čech zase zavítal zahraniční tým?

To, že přijel zase nový tým ze Slovenka, nám samozřejmě dělá radost, protože to bylo na doporučení hráčů, kteří už zkušenost mají z jiných týmů. Trochu mě ale mrzí, že se nám jen na třetí ročník zatím podařilo dostat dva slovenské celky, kdy to byla Trnava a Modrý Kameň. Od té doby se nám nedaří zvýšit počet zahraničních účastníků, což je asi jeden z cílů, kam bychom se chtěli posunout v dalších letech. Klobouk dolů před týmem z Humenného, který sem váží cestu několik set kilometrů, toho si nesmírně vážíme a doufáme, že je tady uvidíme i příští rok.

Na hřišti se objevilo zase hodně známých hráčů, kteří bojovali o cenné kovy. Jaká jména Vás na soupiskách nejvíce překvapila?

Těch jmen je spousty, ať už je to z hokejbalového nebo hokejového prostředí. Nejsem ale ten, který by chtěl vyzdvihnout jen jedno jméno, vážím si všech, kteří na turnaj přijedou, ať už jsou to mladí kluci nebo vysloužilci, kteří hrají jeden víkend v roce.

Semifinále, finále a boj o třetí místo měly neskutečný náboj

Letošním patronem byl hokejista Miroslav Indrák, který myšlenku turnaje vítal. Je větší motivace ho pořádat, když o něj mají zájem i takoví hráči?

Každý rok vybíráme nějakou osobnost, která má daný rok nějaké pojítko a smysl. Letos to vyšlo na Míru Indráka a jsme rádi, že nabídku přijal a že nám propůjčí svou tvář a jméno. Ale myslím, že těch osobností už za těch sedm let bylo tolik, ať už to začínalo Kubou Lvem nebo to byl Kuba Kovář nebo kdokoli další, protože těch jmen bylo opravdu spousta. V loňském ročníku tu byl můj bratranec Dominik Soukup, který loni udělal i v juniorce titul a hokejbal za nás také hraje, takže tam vždy to pojítko nějaké je a doufáme, že se nám podaří sehnat ještě pár jmen, abychom pár ročníků ještě mohli udělat znovu.

Poprvé se na turnaji podařilo obhájit titul, podruhé za sebou získal putovní pohár tým Demi 92. Co podle Vás o vítězi rozhodlo?

V sobotní den jsem ve Štruncových sadech nebyl, neviděl jsem ani jeden zápas, sledoval jsem pouze výsledky. A abych řekl pravdu, tak po sobotě jsem si myslel, že velkým adeptem na výhru, byť jsem neviděl, jak jsou týmy poskládané a jakou mají formu, budou Levíčatá z Humenného, kteří dominovali celé skupině, vyhráli všechny zápasy, což samozřejmě Demi taky, ale Levíčatá nastřílela strašně gólů. Demi asi vyhrálo díky tomu, jak měli tým poskládaný, zkušené hráče, o které se vždy opírali, tak doplnili mladými sedmnáctiletými, osmnáctiletými hráči, kteří dodali na hřiště neskutečné tempo a tím, že měli tři lajny, tak to asi rozhodovalo o tom, že v těch vedrech ostatní týmy odpadaly. Nutno podotknout, že jak semifinále, tak finále a boj o třetí místo měly neskutečný náboj a zápasy byly velice zajímavé. Myslím si, že kdo se přišel podívat, tak určitě viděl, o čem hokejbal je a jak má vypadat, protože to byla reklama na hokejbal.

Organizování takového turnaje není určitě lehké, hráči si ho ale chválí. Jak Vás těší jejich zájem?

Tím, že to děláme sedmým rokem, tak je to čím dál tím víc jednodušší, protože věci už máme naučené a víme, jak se mají dělat a jak správně fungují. To, že si to chválí hráči nebo i jiní lidé, tak to není způsobené mnou ani nikým jiným, kdo turnaj organizuje, ale těmi samotnými hráči a publikem nebo doprovodnými lidmi týmů, kteří na turnaj přijedou s dobrou náladou, chtějí si ho užít a jsou ti, kteří vytvářejí příjemné prostředí pro ostatní lidi. Takže osobně si myslím, že jako organizátor si to mohu naplánovat, jak chci, ale když přijede osm naštvaných týmů, kteří nebudou chtít hrát a přijedou s úmyslem někoho zranit a turnaj poškodit, tak s tím jako organizátor neudělám vůbec nic. Budu muset řešit jen tu situaci, která se stane a už se nikdy nevymaže z turnaje, takže to není moje zásluha, je to zásluha těch lidí, kteří tam přijedou. Za to jim patří velký dík stejně jako mým pomocným silám, ať už to jsou manželé Mužíkovi nebo kamarád David Opluštil, který mi s tím pomáhal letos, a spousta dalších, rozhodčí, bez nich by to také nešlo a je to symbióza všech těchto faktorů dohromady.

Lukáš Soukup (vlevo) nastoupil na turnaji také jako rozhodčí, Zdeněk Mužík (vpravo) pomáhal s organizací. Zdroj: archiv Lukáše Soukupa.