Extraliga

Nejvíc mě baví, když se vyhrává a určitě bych chtěl vyhrát titul s Plzní, říká Lukáš Hanuš

Produktivního plzeňského beka, jenž patří především mezi pilíře obrany, jsme vyzpovídali před úvodním extraligovým utkáním. V rozhovoru jsme zjišťovali jak je Plzeň na startující ročník připravena a vrátili jsme se k loňské nestandardní sezóně.

Vysoký produktivní obránce, který začínal s hokejbalem v plzeňské hale, se tomuto sportu věnuje od šesté třídy kdy dostal oranžový míček přednost před tím větším fotbalovým. Držitel titulu v dorostenecké kategorii chtěl být v dětství, podobně jako většina kluků, popelářem a v současnosti by na hokejbalových pravidlech neměnil nic. Mezi jeho největší přednosti patří přesná střela z prostoru mezikruží. 

Věděli jsme v jaké jsme situaci, a že je v našich silách se z posledního místa odrazit

Lukáši, pojďme se úvodem ještě vrátit k loňské sezóně. Před jejím přerušením jste stihli odehrát čtyři utkání a nezískali ani bod. Co chybělo týmu na podzim?

Těžko říci, zda týmu něco chybělo. Týden před začátkem soutěže na soustředění v Sušici se zranili někteří hráči a tým do sezóny vstupoval v neúplné sestavě. Zároveň úvodní los soutěže pro nás nebyl úplně přívětivý, když jsme hráli s top týmy extraligy. Následně byla sezona přerušena a trochu to na nás házelo stín, že nemáme žádný bod. Zároveň jsme však věděli v jaké jsme situaci, a že je v našich silách se z posledního místa odrazit.

Pak přišlo přerušení soutěží, včetně mužské extraligy. Jak jsi se v této nelehké době připravoval na případný restart?

Připravovat se nějak systematicky bylo velmi složité. Bylo to spíše formou nějakého kola či nepravidelného běhu. Až v lednu jsme se společně s týmem začali připravovat individuálně dle aktuálních možností, které se každým týdnem měnili. Takže šlo převážně o opakované běžecké tréninky. Hned jak to bylo možné, tak jsme začali chodit trénovat s hokejkou na hřiště ve Štruncových sadech a následně kdy hokejbal dostal zelenou, tak jsme se vrátili k tréninkům k nám do haly.

Sezona se nakonec v pozměněném formátu dohrála. Jaké to z pohledu hráče bylo, vrátit se zpět na hřiště, a hlavně do zápasů?

Pro mě to mělo takové dvě strany mince. Na jednu stranu jsem byl rád, že opět můžeme sportovat a hrát zápasy, na tu druhou už jsem ze znovuobnovení soutěže takovou radost neměl, jelikož bylo zvláštní se vracet do takto rozjeté sezóny a ještě ji dohrávat v tomto formátu. Troufnu si říci, že motivace k úspěchu z dlouhodobého hlediska zde chyběla a já konkrétně bych vítězství v této sezóně nemohl brát stejně jako z úplné sezony. Ale jak už jsem řekl, určitě bylo opět super se pravidelně vídat s klukama v šatně a věnovat se sportu.

Kromě posledního duelu základní části jste po restartu soutěže bodovali v každém utkání? Co se změnilo, že se týmu začalo dařit?

Souvisí to s tou první otázkou, kde už jsem vlastně odpověděl. Nemyslím si, že by se něco měnilo. Jarní los pro nás byl ideální, hráli jsme většinu zápasů u nás v hale a i tým se stabilizoval. Zároveň jsme nastupovali v pravidelné sestavě, což taky bylo kladem.

Nakonec z toho byla šestá příčka a postup do bojů v play-off. Soupeřem pro čtvrtfinále byla ústecká Elba. Po úvodních duelech, kdy oba týmy využily domácí výhody, následovalo rozhodující středeční utkání. Po úvodní třetině jste vedli dvoubrankovým rozdílem, co se pak stalo…?

Ten zápas jsme měli po 1. třetině už zvládnout! Hráli jsme v nejlepší sestavě za celou sezonu a v první třetině jsme hráli přesně tak, jak jsme potřebovali. Pak si myslím, že nám možná trochu vlezlo do hlavy, že v této sestavě nemůžeme prohrát. Následně jsme zaspali úvod druhé třetiny, kdy Elba vyrovnala a dostala se na koně. Jakmile byl stav utkání 3:2, tak už bylo velmi složité utkání nějak zvrátit, jelikož od té doby si soupeř začal ve všem věřit a pro nás to bylo složité.

Návrat na medailové pozice by byl skvělý

Jak bys nakonec celkově zhodnotil vystoupení plzeňského celku v soutěžní sezoně? Převažuje spokojenost či zklamání, zejména po čtvrtfinálové bitvě?

Dost špatně se to hodnotí. Po všech těch opatřeních souvisejících s koronavirem bylo zvláštní se ke sportu vracet. Já osobně mám z této sezony nejlepší pocit z druhého čtvrtfinálového utkání, kdy se po dlouhé době jednalo o zápas, do kterého jsme byli všichni maximálně zapáleni a neřešili nic jiného než hokejbal. Myslím si, že od tohoto zápasu se můžeme všichni odrazit. Zklamání to po prohraném zápase určitě bylo, na druhou stranu se zápas hrál na konci června a určitě každý z nás dokázal jiným způsobem využít volné víkendy (smích).

Čtveřice plzeňských hokejbalistů na srpnovém reprezentačním soustředění. Zleva: M. Slanec, J. Pauer, L. Hanuš a J. Vobruba. Zdroj fotografie: ČMSHb.

Chyběl jsi v jediném utkání. Jak bys zhodnotil ty sám své výkony v sezóně?

Od té doby, co hraji za muže, tak mám problém s tím, že v některých utkáních jsem schopný podat kvalitní výkon a jindy to je horší. Takže v tomto ohledu se spíše snažím udržet určitou kvalitní výkonost ve všech zápasech. Ale sám se hodnotím velmi obtížně.

Pojďme k víkendovému startu sezóny. Jak probíhala příprava, když jste vlastně sezónu končili až na konci června?

Příprava probíhala standardně jako v jiných sezónách. Začali jsme na začátku srpna, kdy tréninky byly zaměřeny na zlepšování kondice, především formou intervalových tréninků zaměřených na rychlostní vytrvalost. Postupně jsme do tréninků zařazovali i práce s hokejkou. Po herní stránce jsme odehráli kvalitní turnaj Páňa cup na Kladně a odehráli jedno přátelské utkání s pražským Kovem.

Určitě došlo k nějakým změnám v hráčském kádru. Můžeš prozradit ty nejzásadnější změny?

Ke změnám určitě došlo, ale opět kvůli coronavirové pauze to není tak patrné. Když bychom se ale podívali na složení týmu ze sezony 2019-20, tak ten rozdíl bude opravdu velký. V současné době je tým velmi mladý a bude nějakou dobu trvat, než si tito hráči zvyknou na úroveň extraligy.

Já hlavně chci, aby mě hokejbal bavil

S jakými cíli půjde extraligová Plzeň do soutěže? Bude se chtít opět vrátit na medailové pozice?

Návrat na medailové pozice by byl skvělý! Realitu nám však ukáže hned start soutěže, kdy opět budeme hrát s kvalitními týmy a uvidíme, jak si nově poskládaný tým v těchto utkáních povede. Pro nás bude velmi důležité posbírat z těchto zápasů co nejvíce bodů a prezentovat se kvalitní hrou.

V polovině srpna jsi společně se spoluhráči Michalem Slancem, Jaroslavem Pauerem a Jakubem Vobrubou byl součástí národního týmu mužů, který odehrál přípravné duely se čtyřnásobnými úřadujícími mistry světa v řade ze Slovenska. Jaké to je zahrát si v reprezentačním dresu proti dlouhodobě světové špičce?

Je to skvělý pocit a rozhodně cenná zkušenost. Tréninky a zápasy se zde hrají v úplně jiném tempu a je dobré zahrát si hokejbal na této úrovni. Myslím si, že pro každého z nás májí tyto zápasy velký význam.

Jak dlouho se hokejbalu věnuješ a jaké byly tvé první hokejbalové krůčky?

Hokejbal hraju od 6. třídy základní školy, tedy přibližně 12 až 13 let. Jako malý jsem hrával fotbal a k hokejbalu jsem se dostal přes pana trenéra Henricha, který s námi byl jako učitel na školním florbalovém turnaji a zeptal se mě, zda bych to nechtěl zkusit. Nějakou dobu jsem hrál fotbal a hokejbal zároveň, kdy jsem z fotbalových tréninků odcházel dříve, abych stíhal ty hokejbalové. Postupem čase jsem si více a více oblíbil hokejbal až jsem u něj zůstal.

Jaké jsou tvé hokejbalové sny a cíle? Čeho bys chtěl dokázat v hokejbalové kariéře?

Já hlavně chci, aby mě hokejbal bavil. A nejvíc mě baví, když se vyhrává, takže bych určitě chtěl vyhrát titul s Plzní. Zúčastnit se mistrovství světa by pro mě byl také úžasný zážitek.