Vzpomínky jsou stále v živé paměti, hlásí vítěz titulu z roku 2005 Jan Donauschachtl

Plzeňský klub si při příležitosti dvacetiletého výročí titulu připravil pro jeho pamětníky poděkování. V rámci přestávkového programu zápasu proti Hradci Králové byli oceněni právě ti, kteří titul pro plzeňský hokejbal před dvaceti lety získali. Jedním z nich byl i Jan Donauschachtl.

Myslím, že jsme si to slušně užili

Honzo, letos na jaře to bylo již dvacet let od druhého titulu HBC Plzeň, k němuž jste velkou měrou přispěl i vy. Jak na sezónu 2004/05 vzpomínáte?

Na úspěchy se nezapomíná a samozřejmě vzpomínky jsou stále živé i po dvaceti letech. Obětoval jsem hokejbalu podstatnou část svého sportovního života a jsem rád, že mě tenkrát Plzeň „vykoupila“ z Budějovic a mohl jsem zažít ten pocit být v něčem nejlepší v republice.

V čem spočívala síla vašeho týmu?

Moc se o tom už dnes nemluví, ale byla to první extraligová sezóna, která se hrála pět na pět po vzoru mezinárodního hokejbalu, a v kádru Plzně tenkrát bylo spoustu bývalých hokejistů, kteří si s novým systémem dokázali nejlíp poradit. Samozřejmě nesmím zapomenout na trenéra Pepu Kadaněho, který nám ten systém trpělivě vštěpoval. A když se daří, je i dobrá parta, která jde za svým cílem a táhne za jeden provaz, což se ukázalo ve finálové sérii, která s odstupem času opravdu nebyla jednoduchá a byla určitě jednou z nejvyrovnanějších sérií v historii extraligy.

Plzeňský klub si pro celý titulový tým připravil poděkování v rámci jednoho z extraligových utkání. Jak se vám tato akce líbila?

Za akci jsem rád, sešli jsme se téměř všichni. Hala v Plzni má dokonalé zázemí a v místní klubovně tak bylo rušno a veselo. Večer se pak pokračovalo do města, a i když už vlastně nejsme úplně nejmladší, myslím, že jsme si to slušně užili.

Scházíte se nějak pravidelně s tímto týmem, nebo to byla ojedinělá akce?

Kluci z Plzně se určitě potkávají víc, někteří ještě hrají za tamní B-tým. Já to bohužel mám z Jindřichova Hradce trochu z ruky, takže jsem některé spoluhráče viděl opravdu po delší době. Ale s pár lidmi jsem stále v užším kontaktu a řešíme buď hokej, nebo hokejbal, prostě stále máme mnoho společného.

Mistři z HBC Plzně oslavili 20 let od svého titulu ze sezóny 2004/2005. Autor fotky: Milan Podpera.

Přál bych Plzni zase úspěch

Na YouTube kanále HBC Plzeň byl zpřístupněn krátký dokument o vaší titulové sezóně. Připomenul jste si ho?

Byl jsem docela překvapen, že to tenkrát někdo zaznamenal, vůbec jsem o tom nevěděl, ale i to ukazuje, že to v Plzni dělají dlouhodobě dobře. Trochu jsem možná zavzpomínal, hlavně na tu finálovou sérii, kde jsme dvakrát prohráli v prodloužení, což mě štve dodnes, ale nakonec jsme se shodli, že se to finále vlastně muselo vrátit na pátý zápas do Plzně, protože ani dnes si nikdo nedovede představit, jak by vypadala cesta autobusem ze Sudoměřic do Plzně s titulem v kapse.

S ostatními mistry z roku 2005 jste přihlížel plzeňskému vítězství nad královéhradeckými Piráty. Co jste na výkon svých nástupců říkal?

Byl jsem překvapen, že už tam moc kluků neznám, jen jednotlivce, které jsme měli v mládežnických reprezentacích, a to v obou týmech. Po pár letech se Plzni zase daří, hráli dobře a mají dobrou sezónu. Přál bych jim brzy úspěch, třeba letos – dvacet let je dlouhá doba a titul by Plzni určitě zas po letech slušel.

Hokejbal se za těch dvacet let poměrně dost změnil. Kde spatřujete největší rozdíly?

Změn vidím víc. Ta největší je asi v povrchu – dnes už se vše hraje na plastu, tenkrát byl plast snad jen v Plzni, v Mostě beton a jinak všude asfalt. Díky tomu povrchu se vše strašně zjednodušilo a zrychlilo a i díky tomu mají dnes hráči lepší dovednosti v rychlosti než kdysi dávno na nerovném asfaltu. Hokejbal se za těch dvacet let po sportovní stránce velmi posunul. Za rok máme opět domácí MS dospělých a věřím, že nový realizační tým sestaví nároďák tak, aby to zlato zůstalo konečně zas doma – český hokejbal si to zaslouží.

Původní fotka mistrů z Plzně po zisku titulu v roce 2005. Zdroj fotky: HBC Plzeň.