Coach It Easy: Jsme v Blovicích mladý sport, takže se snažíme neustále zlepšovat, říká Daniel Král

Nový seriál článků Coach It Easy se věnuje mládežnickým trenérům. V regionu Čechy Západ jsme se nejprve zaměřili na Blovice, kde hokejbal začal rozvíjet před čtyřmi lety Daniel Král. Na první trénink přišlo 10 dětí, nyní jsou v klubu týmy od minipřípravky po starší žáky a v plánu je další rozšíření.

Snažíme se dělat tréninky tak, aby byly zábavné

Pane Králi, v Blovicích se hokejbal nehraje příliš dlouho, s mládeží jste začali v roce 2018. Jak vzpomínáte na začátky?

Už ve chvíli, kdy se hřiště stavělo, jsem věděl, že tady chci hokejbalový klub založit. Takže už začátkem toho roku jsem řešil administrativní záležitosti. Na 1. září jsem si pak půjčil branku, posbíral pár hokejek a stoupl si ke škole – to byl náš první nábor. Na první trénink přišlo 10 dětí, tehdy to pro mě bylo neuvěřitelně milé překvapení. Děti chodily trénovat poměrně pravidelně, a tak jsme se přihlásili na první turnaj. Tím jsme se vlastně začali pravidelně zúčastňovat soutěží.

O necelé dva roky později sport narušila covidová pandemie a nemohlo se hrát ani neprobíhaly společné tréninky. Ovlivnilo to nějak rozvoj hokejbalu v Blovicích?

Určitě, jako každý tým. Nábory se zastavily a v dotčených věkových kategoriích nám děti chybí dodnes. A hráči dané věkové kategorie, co třeba dnes přijdou hrát, těžce dohání svoje vrstevníky. Ale díky za ně.

Podařilo se vám to ale překonat, v letošní sezóně máte mládežnické kategorie od minipřípravky po starší žáky. Jste spokojený s tím, co se vám podařilo vybudovat?

Když bych nás porovnal s některými zavedenými týmy, se kterými se na soutěžích potkáváme, tak bych měl být spokojený. Máme v soutěžích čtyři mládežnické týmy. Ale pořád je okolo klubu spousta starostí a věcí k řešení. Jsme v Blovicích mladý sport, takže se snažíme neustále zlepšovat. Jak na hřišti, tak mimo něj. Dřív to leželo celé na mně, dnes mám tři kolegy trenéry, se kterými už to jde přeci jen lépe, hodně našemu klubu pomáhají.

V dnešní době je těžší přilákat děti ke sportu. Kolik dětí máte v klubu vy? Jak je motivujete, aby si přišli zahrát hokejbal?

Myslím si, že přilákat děti ke sportu není úplně složité, horší je udržet je dlouhodobě. Snažíme se dělat tréninky tak, aby byly zábavné a zároveň se při nich děti zlepšovaly. Děláme nábory v okolních školách, které se snažíme dělat zábavnou a herní formou.

Dětí máme momentálně něco málo přes 60, což je skvělé číslo, ale uměl bych si představit i o 15 víc. Početně silná je momentálně přípravka, v žákovských kategoriích je to trochu slabší. Další nábory chystáme na jaře, tak doufám, že získáme další nové hráče. Dobrou zprávou je, že se nám podařilo přilákat aktuálně i sedm dívek, které si vůbec nevedou špatně.

Dříve jste hokejbal také hrál v nižších soutěžích. Co Vás přivedlo na pozici trenéra?

To už je dávno, co jsem naposledy hrál... Jako většinu trenérů mě k trénování přivedly vlastní děti. Začalo to v Třemošné před deseti lety, kdy mě oslovil třemošenský trenér mládeže Láďa Svoboda, kterému jsem tehdy rád s trénováním pomohl. Tam jsem měl staršího syna Dana a za dva roky i mladšího Martina. Další trenérské štace byly ve Stříbře a v Plzni, Blovice jsou předpokládám konečná destinace.

Blovické celky se pravidelně kromě přeboru a ligy žáků, účastní také turnajů minipřípravky a přípravky, stejně jako v tomto případě na hřišti Třemošné. Zdroj: SK Inter Blovice.

Cíle jsou jasné, rozšířit hráčskou základnu

Trénování určitě nezabere málo času, s touto prací je spojeno hodně činností. Co vše to obnáší?

Protože chodím na všechny tréninky klubu, tak čtyři tréninky týdně a většinou jeden zápas o víkendu. Příprava na trénink úplně časově náročná není, každý zná svůj tým a ví, co potřebuje trénovat. Takže připravit 2-3 cvičení, případně se inspirovat na internetu. Více práce je s organizací záležitostí okolo týmu, případně celého klubu. Těch činností je celá řada, každý, kdo se delší čas stará o nějaký kolektiv, tak to zná.

S trénováním máte už spoustu zkušeností, dříve jste byl trenérem v jiných klubech. Měnil jste v průběhu Vaší trenérské kariéry přístup k tréninkům, zavádíte například průběžně nové věci?

Tréninky se samozřejmě musí přizpůsobit věkové kategorii, kterou má zrovna trenér na starost. Stejně tak se musí trenér přizpůsobit schopnostem týmu, který vede – připravit trénink tak, aby ho daný tým zvládl a dokázal se díky němu zlepšovat. Inspiraci hledám například u bratrů Zdrhů a jejich hokejové LZ školy, kteří se specializují převážně na herní činnosti a dovednosti a jejich nápady lze třeba s mírnými úpravami převést i do hokejbalu. Ostatně oni jsou hlavními trenéry na hokejbalovém kempu HBC Plzeň, který si hráči všech věkových kategorií velmi užívají a pochvalují. Inspiraci lze hledat i v samotných zápasech, kdy hráči na hřišti občas sami vytvoří situaci, ze které lze udělat tréninkové cvičení. Samozřejmě, že bez nových věcí a cvičení by to nešlo, děti by se začaly nudit a tomu je třeba se vyhnout.

V nejmladších kategoriích je hokejbal pro děti především zábavou, v dalších se více učí různé dovednosti. Co by podle Vás měli umět hráči ve starších žácích?

Starší žáci musejí být po dovednostní stránce úplně vybaveni, takže jakýkoli typ střely a přihrávky by pro ně měl být samozřejmostí. Stejně tak vedení míčku bekhendem i forhendem, krytí míčku, klička na obě strany. Samozřejmě jsou rozdíly mezi staršími žáky, kteří už hrají druhým rokem a těmi, kteří přicházejí z mladších žáků, to se ale srovnává v průběhu společných tréninků.

Větší kluby, které s mládeží pracují už delší dobu, se umisťují na vyšších pozicích. Jak jste spokojený s výkony vašich hráčů? Jak postupně pracovat, abyste se vyrovnali lepším týmům?

Pokud se budeme bavit konkrétně o našich starších žácích, tak tam se nám výsledkově úplně nedaří. Věřím, že hráči na hřišti prodají 100 % svých schopností a dovedností. Bohužel nám chybí týmovější pojetí, snažíme se hrát až příliš individuálně. To je vidět v každém zápase. Jak to zlepšit? Na tom musíme pracovat už od mladších kategorií, kde občas musíme zařadit náročnější cvičení, hrát pod tlakem s nutností rychlého řešení situace. No a pak také přes zimu zapracovat na fyzické kondici jak silové, tak atletické.

Jaké jsou vaše cíle v dalších sezónách? Věříte, že se vám povede ještě rozšířit mládežnické kategorie o starší?

Cíle jsou jasné – rozšířit hráčskou základnu, přilákat co nejvíce mladých hráčů a hráček z Blovic a okolí. K tomu budeme potřebovat i nějaké personální zázemí, takže bychom byli rádi za kohokoli, kdo by se s námi chtěl dětem a jejich sportovnímu rozvoji věnovat. O dalším mládežnickém týmu momentálně neuvažujeme z více důvodů, cílem je pravidelně obsazovat žákovské a přípravkové kategorie. Výhledově je v plánu tým mužů ve 2. lize, kam by přecházeli hráči ze starších žáků.