Liga žen

Myslím, že jsme se měli probojovat do TOP 4, říká trenér ženského týmu Václav Tůma

Jediným zástupcem západních Čech v nejvyšší ženské soutěži je plzeňský celek, který v nedávno skončené sezoně obsadil konečnou pátou pozici. Jak její průběh vidí lodivod děvčat Václav Tůma, který u týmu působí již několik let? Co je jeho hlavní motivací? Co jeho výběr čeká v nejbližší době?

Jak je vidět na statistikách, výrazně nás táhla střelecky jediná hráčka

Trenére, jak byste zhodnotil působení západočeského celku v uplynulé sezoně? Podařilo se splnit předsezonní cíle, které jste si vytyčili?

Podle mě nelze sezonu v Lize žen hodnotit jako výsledkově úspěšnou, ale na druhou stranu jeden z hlavních cílů – dát možnost hráčkám ze západu Čech hrát ve vlastním týmu, trénovat v Plzni a věnovat se sportu, který děvčata baví – se nám snad plnit dlouhodobě zatím daří.

Na úvodním turnaji v Prachaticích se vám s týmem povedlo vyhrát všechna tři utkání, nastřílet deset branek, ale pak až na výjimky jako by došel střelný prach. Co se stalo, že vás začala trápit koncovka?

Myslím, že turnaj v Prachaticích se nám povedl nad očekávání a mohlo za to hlavně střelecké štěstí v prvních dvou zápasech. V eufórii jsme potom dokázali porazit i silný domácí tým. Ale od druhého turnaje jsme se začali střelecky trápit a i v zápasech, kdy jsme měli spoustu šancí, jsme je nedokázali proměňovat v branky. To nás potom stálo i důležité body. Na začátku jarní části to v turnaji na Palmovce vypadalo lépe, ale pak jsme se opět spíše trápili. Myslím, že na to měly vliv i problémy se sestavou, kdy vinou zdravotních problémů, pracovních povinností nebo mateřských,  jsme prakticky žádný turnaj neodehráli v plánované plné sestavě. Jak je vidět na statistikách, výrazně nás táhla střelecky jediná hráčka.

Před finálovým turnajem se tým nacházel, v porovnání s minulým ročníkem, až na šestém místě?Oproti předcházející sezoně tak o cenné kovy mohlo bojovat více celků. Dochází tak ke zkvalitňování soutěže či celkovému posunu ženské kategorie?

To nedokážu posoudit. Přál bych si, abych mohl říct, že se ženský hokejbal posouvá úrovní někam výše, ale bohužel si to nemyslím. A myslím si, že dokud se nejvyšší liga bude skládat z 5 turnajů za rok ve formátu 2x12 minut, tak se neposune nikam. Podle mě nejvíc holkám - hokejbalistkám chybí herní praxe. Pokud nemají možnost hrát v soutěžích kluků (dorostu, žáků) nebo nehrají aktivně hokej, tak 5 turnajů za rok je prostě málo. A také by se zápasy ligy žen měli hrát na tři třetiny tak jako ve všech ostatních kategoriích. Potom by se hrály v hrací den třeba jen dva zápasy, ale hrálo by se třeba desetkrát za rok. My jsme se nedostatek příležitostí si „zahrát“ snažili suplovat účastí na turnajích formátu 3 na 3, kde jsme nebyli neúspěšní, ale je to prostě něco jiného. Obecně ke zkvalitňování soutěže dochází vždycky na jaře, kdy hokejistkách skončí sezóna a přidají se k hokejbalistkám. Potom se dá říct, že některá utkání mají celkem vysokou úroveň. Je ovšem otázka, jestli tato skutečnost ženskou kategorii někam posouvá.

Na čtvrtou pozici po základní části, která by znamenala účast v semifinále, chyběly s jistotou tři body. Kde vidíte hlavní příčinu tohoto manka? V jakých utkáních se dalo vytěžit více?

Body jsme jednoznačně ztratili ve dvou zápasech s Berounem, kdy jsme prohráli jednou na nájezdy 0:1 a jednou v normální hrací době stejným výsledkem. To byly právě zápasy, kdy i přes velké množství šancí jsme nedokázali vstřelit gól. Navíc s Berounem se trápíme často, nedaří se nám na jejich hříšti dlouhodobě. Nakonec ale o neúčasti v bojích o medaile rozhodl jediný gól v posledním zápase základní části proti Kyjovu, minutu a půl před koncem základní hrací doby. Soupeř šťastnou střelou, odraženou o naši hráčku, vyrovnal na 2:2 a jeden bod z tohoto zápasu mu stačil na udržení 4. místa. Sice jsme na nájezdy vyhráli, ale to už nám nestačilo. Ovšem rozhodující body jsme ztratili jinde, jak už jsem popsal.

Západočeský ženský výběr během turnaje Ligy žen v české Třebové. Zdroj: archiv HBC Plzeň-Litice.

Tým žen HBC Plzeň-Litice podle mě už historicky má své místo na hokejbalové mapě

Finálový turnaj jste zakončili boji ve skupině o 5. – 8. místo. Byla z toho jednoznačná výhra proti Pardubicím a následně drama s Kelty, které nakonec znamenalo konečné páté místo. Jak s týmem nakonec hodnotíte toto umístění? V loňském ročníku jste sahali po zlatu.

Když se na sezonu podívám s odstupem, myslím si, že jsme měli na to být v top 4 a měli jsme se tam probojovat. Takže z tohoto pohledu je to neúspěch. Na druhou stranu kromě jednoho zápasu s Prachaticemi jsme nikoho z první trojky (Česká Třebová, Prachatice, Svítkov) za celou sezónu neporazili, takže na lepší než 4. místo jsme objektivně neměli. Ovšem co se týká vystoupení na finálovém turnaji, tam jsem z mého pohledu neměl holkám co vytknout. I když jsme opět nebyli kompletní, tak jsme odehráli kvalitní zápas s Českou Třebovou (výsledek 0:3 je zkreslen dvěma góly do prázdné branky, kdy jsme potřebovali vyrovnat, abychom případně získali bod), bojovali až do posledních vteřin proti Kyjovu o postup a druhý den to nezabalili a poprali se o nejlepší možný celkový výsledek, přestože poslední zápas s Kelty jsme dohrávali kvůli zranění v 8 hráčkách. To, že tým v loňském ročníku sahal po zlatu, je pravda a jsem moc rád, že dosáhl svého stříbrného úspěchu, ale byl to trochu specifický ročník v tom, že nejvíce záleželo na tom, jak se kdo vypořádá s nestandardními podmínkami kvůli onemocnění covid-19. Našemu týmu se to podařilo výborně a svůj úspěch si zasloužil. Byl to úspěch „jádra“ týmu, které se formovalo několik let a svůj vrchol mělo ve zrušené sezóně 2019-20 a právě vloni. Letos už se priority některých hráček posunuly trochu jinam, zejména směrem k rodině, což je však naprosto v pořádku a přirozené. Takže hlavním úkolem je nyní tým zkonsolidovat, rozšířit základnu a z mladých hráček začít budovat zase nové jádro, které bude „hladové“ po úspěchu a kterému ty zkušenější budou pomáhat, protože, a to je podle mě naprosto skvělé, všechny hráčky se nám po mateřské postupně vracejí zpět a chtějí být součástí týmu. Což ve mně probouzí naději, že to neděláme úplně špatně.

Je nějaké utkání, které ve vás zanechalo nezapomenutelné zážitky a především motivaci do další „práce“?

Takhle bych to neřekl, protože jsou různé momenty, které jsou pro mě motivací, i v zápasech, které třeba nebyly nejpovedenější. Ale mojí hlavní motivací dlouhodobě je těm děvčatům, která se chtějí tomuto sportu věnovat, chtějí na sobě pracovat a hokejbal je pro ně sportem, kterému jsou ochotny hodně obětovat, vytvořit co nejlepší podmínky k jejich rozvoji, tréninkům a zápasům.

Na čem musí tým, pokud se bude chtít vrátit opět na vrchol zapracovat? Co týmu z vašeho pohledu nejvíce chybělo?

Já si myslím, že se to nedá vyjádřit jednou věcí. Částečně už jsem to popsal výše. Pokusíme se pracovat na rozvoji nových hráček, aby mohly brzy doplnit naše řady, v tom vidím hlavní úkol do nadcházejících sezón. Potenciál je však i v našem současném kádru a ten budeme rozvíjet. Věřím, že návratem z mateřských a také po zranění, se náš kádr stabilizuje a budeme schopni navázat na nedávný úspěch lepším umístěním, než jakého jsme dosáhli letos. Také navazujeme užší spolupráci s klubem v Třemošné, kde mají všechna děvčata dveře otevřené a budou tam moci sbírat zkušenosti a tolik potřebnou herní praxi v nově vzniklém týmu dorostu.

Uvidíme plzeňský výběr i v dalším soutěžním ročníku?

Rozhodně ano a doufám, že nejen v jednom. Udržet fungující tým žen v Plzni nebo blízkém okolí je pro mě osobně jednoznačnou prioritou. A tým žen HBC Plzeň-Litice podle mě už historicky má své místo na hokejbalové mapě.